Jsem Milena z Prahy

Kniha jsem Milena z Prahy, román o Mileně Jesenské (Databáze knih).

Ne že bych knihu vůbec nedoporučovala, jenom mě trochu zklamala. Více než románem bych to nazvala výjevy nebo střípky ze života Mileny Jesenské, působilo to spíš jako povídky. Kniha je psaná v ichformě, což možná také mi v tomto případě nebylo úplně sympatické. Velkou roli v tom, že knížka nenaplnila moje očekávání bylo i to, že se mi hlavní postava nezamlouvá. Není mi prostě sympatická, i když se snaží a jmenuje Mileniny společenské užitečnosti. Chápu, že žena, o které se mluví ještě po 100 letech od jejího života, musí být rozhodně výjimečná bytost. Zaslouží si obdiv v tom, co dokázala, jak se dokázala prosadit v mužském prostředí, kolika lidem pomohla za války, jak byla na svou dobu vzdělaná a emancipovaná. Ale rozhodně by to nebyl někdo, s kým bych se chtěla přátelit, zejména kvůli jejím postojům ke vztahům (zejména s muži), mnohdy působí až příliš sebevědomě, sebestředně. Například na začátku, když okrade o šperky své zaměstnavatele, jenom kvůli tomu aby si mohla pořídit hezké oblečení, tak to je minimálně marnivé. A to, že zapojila do odbojové činnosti i svou desetiletou dceru... nechápu. Prostě i když ji lze oprávněně považovat za hrdinku, moje sympatie nezískala. Nevím, do jaké míry má kniha vypovídající dokumentární hodnotu, co je všechno podle pravdy a co je domyšlené. Ale asi pro víc informací o Mileně Jesenské by bylo lepší si přečíst jinou knihu, to já však rozhodně momentálně chuť nemám.