Starosti se školkou

Mrzí mě, jak se na mě občas koukají učitelky ve školce (většinou hlavně vedení nebo učitelky suplující), když dávám Kulíška do školky a jsou spojovaní. Třeba když je nějaká paní učitelka nemocná nebo jsou prázdniny. Jako bych byla zločinec.

 

 

Dáváme Kulíška do školky podle toho, jak je zdravý, velké prázdniny jsme zatím vynechali. Vzhledem k tomu, že bývá opravdu hodně nemocný (třeba v září byl ve školce asi dva dny, opravdu myšleno dny), jsme rádi, když do školky může jít, aby se naučil něco nového nebo byl s kamarády. Když je doma se mnou a s břáškou týden nebo i déle, nudí se a zlobí. Kulíšek je prostě živé dítě, neposedí v koutě. 

Chápu, že když chodí do školky polovina dětí třeba kvůli jarním prázdninám, část učitelek dostane taky volno. Ale aby se mě učitelka několikrát ptala, jestli opravdu potřebuji, aby Kulíšek chodil na ty dny do školky, když já jsem doma, mi připadá nevhodné. Co jim je vlastně do toho. Jednak si potřebuji třeba něco vyřídit a pak je tu i manžel. Ten si při Kulíškově nemoci musí rušit případné homeoffice, protože pokud Kulíšek nemá horečky (což většinou nemá), tak si chce s manželem pořád hrát, ruší ho, nenechá ho pracovat. Podle učitelek by bylo snad nejlepší, kdybychom si platili ještě nějakou chůvu na to. Stačí, že si platíme školku (školkovné taky není zadarmo, zvlášť když je tam Kulíšek jen na dva dny měsíčně).