Nepřehlédnutelná

Byla nepřehlédnutelná, měla jsem pocit, že je všude, že snad vyleze i z ledničky. A ještě ten její oranžový nebo neonově zelený kostýmek. Na političku neobvyklé. Ve zprávách, na titulních stranách novin a časopisů, na internetu. 

Přišla mi povědomá, ale to se člověku někdy u známých osobností stává. Říkala jsem si, že mi připomíná někoho, s kým jsem se setkala u nás v práci kdysi dávno před lety. Teď to jméno kandidovalo na poslankyni. 

Po nějaké době se o ní začalo mluvit jako o kandidátce na ministryni zemědělství. Zase jsem si vzpomněla na tu holku z práce. Tahle dáma má tmavé vlasy, ne zelený přeliv jako ta holka kdysi, jiný účes, vypadá štíhlejší. 

Tehdy to bylo v práci, když jsem sestavovala svůj první tým. Po několika letech jsem se stala vedoucí naší kanceláře a měla jsem si vybrat nové zaměstnance k těm stávajícím. Tuhle holku, mi asi tenkrát někdo doporučil. V náboru v nováčků jsem byla i já nováčkem, proto jsem se  přiklonila k tomu to s ní zkusit. Po pár týdnech jsem však věděla, že to nebyla ideální volba a chtěla se s ní rozloučit ještě během zkušební doby. Nakonec jsem byla ráda, že během zkušební doby odešla sama. Přesněji se zmínila, že další den už nepřijde. A přes personální oddělení vzkázala, že jde pracovat do supermarketu. Ta holčina neuměla dodržovat termíny, často nechodila ani včas, a to jsme nemuseli přijít v konkrétní dobu do práce, v práci se věnovala víc jiným věcem než přímo v práci, často telefonovala nebo se věnovala ťukání do telefonu. Nechtěla jsem být ta "zlá šéfka" a doufala jsem, že se třeba ještě zlepší. Nezlepšila. Prostě byla flákač. Kdyby se aspoň snažila, ale to rozhodně ne. Byla pro mě velkým zklamáním a ponaučením pro příště. S žádným jiným zaměstnancem jsem se tolik netrápila, nebyla jsem zklamaná jejich výkony. Ne že by nebyla třeba schopná, pouze všechno flákala. A co bylo nejhorší, když věděla, že odchází, měla si vyklidit stůl se svými věcmi. Myslela jsem si, že to udělala a když jsem zběžně nahlédla do stolu, nic už tam neměla. Až asi po 14 dnech, když se na její místo stěhovala nová dívka a dávala si tam svoje věci, přinesla mi několik papírů, které tam našla. Zůstaly tam po předešlé zaměstnankyni. Jednalo se o práci, co dostala za úkol a co měla zpracovat. Tu odložila tak, že zůstala nezpracovaná dlouho po termínu. To mě zklamalo ještě víc a utvrdilo opravdu v tom, že ta holka u nás nepracovala dobře. Na ničem ji nezáleželo, přišla si tam práci jenom odsedět. 

A co to má společného s poslankyní? Když byla zvolená paní poslankyně nominovaná na funkci ministryně, tak začala poskytovat rozhovory. V jenom rozhovoru se mimochodem zmínila o tom, že těsně po škole několik měsíců pracovala v jedné firmě, kterou konkrétně jmenovala, takže jsem nemohla být na pochybách, že se jedná o tuto ženu. A ta práce prý byla nudná a jednoduchá, že by ji zvládlo i mimino. Bohužel paní ministryně tuto lehkou práci vhodnou pro nemluvně dobře dělat nedokázala.

Ale časy se mění a teď je paní ministryně zase všude v médiích. Jen místo kostýmků výrazných barev má usedlejší a k nim oranžové nebo neonově zelené šály. A kandiduje na prezidentku.

---

Podobnost se skutečností je čistě náhodnou.

Moje nová tvorba.