Hry na schovávanou ve školce

Máte rádi hru na schovávanou? Já celkem taky. Pokud je to dobrovolné a hledáme se někde doma navzájem nebo třeba schováme plyšáka. 

Ale ne pokud hledáme ztracenou botu ve školce nebo jediné nezničené kalhoty do deště. Ze začátku to bylo ve školce každý týden. Nejprve se ztratila jedna bota na ven. Naštěstí se další den našla. A velké štěstí bylo, že jsme měli tenkrát náhradní, jinak by Kulíšek šel v bačkorách domů. Kulíšek je prostě někam odhodil, pak ji naštěstí našla paní uklízečka. 

Následovaly kalhoty do nepříznivého počasí a s těmi to bylo zajímavé. Protože ve školce máme všechno podepsané, tak se divím, že se to mohlo stát, ale to si popletl některý z jiných rodičů a dítě odešlo v našich kalhotách. Naštěstí paní učitelka byla všímavá a zeptala se maminky, která předchozí den místo sebe poslala babičku, jestli náhodou nemají kalhoty někoho jiného. Takže za pár dnů se taky našly. 

Ztracené rukavičky nebo šála to není tak hrozné, ale taky to zamrzí. To jsme našli třeba sušit na chodbě. Nejhorší na tom je, že Kulíšek si prostě není schopný říct, kam si to sám dal. Pak jsme hledali třeba čepičku, to jsem prohledala pískoviště. Indicie od paní učitelky byla, že ven s ní určitě šel. Naštěstí všechno, co jsme ve školce ztratili, tak se našlo. A asi i díky tomu, že to bylo podepsané a věděla jsem o tom, že to máme mít a tudíž hledat.