Bezprostřední děti
Asi každý, kdo má děti nebo s nimi tráví trochu času (třeba děti známých nebo v práci), tak ví, jak jsou děti bezprostřední. Co si myslí, to často řeknou, co neví, to nepovídá.
Takovým příkladem může být třeba zdravení cizích lidí na ulici. Nejednou se nám stane, že při cestě do školky nebo na procházce zdraví náš Kulíšek každého, koho potkáme. Nejen děti a maminky s kočárkem, ale zdravíme třeba i popeláře nebo někoho jiného. Je zajímavé sledovat, jak na to lidé reagují. Když jim Kulíšek vykládá, že jdeme do školky, tak se někdo usměje (já se mezitím červenám), někdo opětuje pozdrav. Jedna z nejlepších reakcí byla asi od 12.letého kluka, kterému Kulíšek vykládal, že jdeme do školky, a on nám popřál hodně štěstí.
Deti sú super. Náš má úplne nepredpokladateľé reakcie. Môjmu tatinovi nechcel popriať, keď prišiel po mňa na narodky, schovával sa za mňa a obrázok som mu nakoniec musela dať ja, ale známej, ktorú videl asi 3x v živote ledva po pozdrave porozprával snáď zážitky z celého života :-D a teraz každému rozpráva ako sa brzdí na bobovej dráhe :-D :-D
OdpovědětVymazat