Kojení

Kojení je jeden z nejintenzivnější momentů během mateřství. Alespoň podle mě. Myslím, že většině maminek, kterým se nepodařilo svoje miminka kojit, je to líto. A tatínci by taky mohli závidět. 

 

Po prvním porodu to bylo s kojením náročné. Nejdřív to moc nešlo, piplali jsme se s odstříkáváním, krmením stříkačkou, s příkrmy... U druhého miminka to šlo samo, byl to pořádný jedlík. Moje tělo si to asi pamatovalo, možná pomohlo i přisátí hned na sále, laktace se spustila rychle. Příkrmy jsme prakticky nepoužili, jen zcela výjimečně. 

I když kojení někdy bolí, protože miminka mají silné dásně (o zubech ani nemluvě), je hezké mít takhle miminko u sebe. Nechápu, že se toho někdo dobrovolně vzdává. Být 6x za noc vzhůru kvůli kojení je namáhavé, ale nekojit vůbec? Rodič si příliš nevybírá, jak často se bude miminko probouzet. Až nebudu kojit vůbec, mi to bude chybět. Považuji to za takovou oddychovou intimní chvilku, když jsem sama s miminkem, případně si u toho čtu nebo něco poslouchám přes sluchátka. Přístup dobrovolného vzdávání se kojení proto, abych nemusela trávit čas s miminkem, mi je cizí. Přece, když chci mít miminko, tak ho nebudu zase dávat někomu jinému většinu času. Navíc to malé miminko potřebuje maminku skutečně nejvíc. Samozřejmě občas je to nutné kvůli návštěvám lékaře, úřadu a podobně. Ale na sociální kontakty s vrstevníky nebo s babičkami a tetičkami bude ještě dost času. 

Co myslíte vy, milé maminky? Kojily jste? Nešlo to nebo jste nemohly? A nebo máte jiný důvod, proč jste nekojily? Pokud se vám chce, reagujte v komentářích nebo v anketě přes odkaz zde. Pokud máte za sebou více porodů, odpovězte v anketě prosím víckrát. Děkuji