Děti Nagana

Od filmu děti Nagana (ČSFD) jsem asi moc nečekala a proto mohl být příjemným překvapením.

 

Jsem přibližně stejná generace, o které pojednává tento film. I my jsme ve škole sledovali hokej, přesně řečeno jsme poslouchali v rádiu, během hodiny zeměpisu. Také si vybavuji, že nájezdy s Kanadou byli ve čtvrtek ráno. V té době, pár let předtím a pár let potom, jsem celkem sledovala hokejové mistrovství a olympiáda v Japonsku ohledně toho byla vlastně vyvrcholením a největším zážitkem. Právě proto už mě hokej nezajímá. Když aktuálně hrají čeští hokejisté na mistrovství světa, většinou prohlásím něco v tom smyslu, že Nagano to stejně nebude. Nagano a hokejisté, kteří zde vyhráli, jsou pro mě synonymem toho, jak se vlastně stane během pár dnů z někoho absolutní hvězda a především idol mládeže a dětí. Ale nemyslím to nějak špatně. A právě tohle ukazuje ten film. Je o dětech, kteří touží být jako jejich oblíbení hokejisté, především jako brankář Dominik Hašek, začnou kvůli tomu sportovat a hrát pozemní hokej. Film je zkrátka o tom, jakou pozitivní sílu může mít takové sportovní vítězství na celou generaci dětí. Mně osobně asi nikdy nenapadlo být hokejistka, ale florbal jsem si občas zahrála celkem ráda. Nedokážu posoudit, jak se na něj budou dívat lidé starší nebo naopak někdo, kdo si Nagano nemůže pamatovat. Ale přibližně pro moju generaci je to správně nostalgické a nemuselo by to někoho urazit.