Zase zážitek z cesty s kočárkem

V létě, když byly prázdninové jízdní řády, jsem se rozhodla, že asi po měsíci popojedu kousek tramvají. Vypravila jsem se totiž s kočárkem trochu dál od domova, bylo větší teplo, než jsem čekala a na chodníku všude pražilo sluníčko.

Chtěla jsem popojet asi 3 stanice a čekala jsem na zastávce na tramvaj. Nevím, jestli hrálo roli v tom to, že měla výlukový jízdní řád nebo že byly prázdniny. Spíš šlo o to, že tramvaj nahrazuje zrušený autobus, což není pouze záležitost prázdnin. V každém případě se nás ocitlo v tramvaji 6 kočárků. Vlastně se divím, že se jich tam tolik vešlo. Byla to tramvaj, která má snížený pouze prostředek, jinam se s kočárkem nastoupit nedá. 5 kočárků už tam bylo, když jsem tam nastoupila. Doufala jsem, že všechny maminky (a jeden tatínek) pojedou na konečnou stejně jako já. Na konečnou sice jeli, ale o zastávku dřív chtěla nastoupit do tramvaje paní s pojízdním chodítkem. Snažila jsem se uhnout na stranu, ale protože jsem překážela ve dveřích a paní by se tam nevešla, radši jsem rychle vystoupila a tu poslední stanici došla pěšky. Když jsem pak šla okolo autobusové zastávky poblíž konečné tramvaje, viděla jsem tu starou paní, jak čeká na autobus, který pokračuje druhým směrem. Můžu jen hádat, ale kdyby nezrušili autobus, který prý nahradila tramvaj, paní by třeba nemusela složitě přestupovat a jela rovnou. Prostě cestování v praxi.