Když potřebuji cestovat bezbariérově, musím mít hodně času

Kdo to nezažil, nepochopí. Kdo zažil, asi jen tak nezapomene. Myslím bezbariérové cestování. 

Já to znám naštěstí pouze z pohledu cestování s kočárkem, nikoli invalidním vozíkem.

I když už jsem často řešila, jaký je problém se někam bezbariérově dostat, stále mě občas překvapí, jaká je občas situace v některých konkrétních případech, když žijeme v 21.století a Pražský dopravní podnik se tváří, jak moc je "uživatelsky friendly".

Třeba výluky metra během letních prázdninách. Naštěstí to trvalo asi jen týden kolem státních svátků, ale na dvou linkách zároveň. Náhradní autobusová doprava jezdila ze stanic metra (Pražského povstání u linky C a Želivského u linky A), které nejsou bezbariérové. Takže jak absolvovat cestu tak, aby byla dostupná i pro vozíky nebo kočárky, je celkem logisticky náročné vymyslet. Pravděpodobně to nejde bez dalšího přestupu, což samozřejmě vyžaduje i spoustu času. V reálu to obvykle znamená, že pokud cestujete s kočárkem nebo s vozíkem, musíte si na cestu vyhradit alespoň dvojnásobek cesty než jindy. Takže tohle je ta bezbariérovost v praxi. Konkrétně během letošního léta se na to nikdo neobtěžoval myslet. A že jsou dvě třetiny stanic metra tzv. bezbariérové, v tomto konkrétním případě nehraje roli.