Zážitky z bazarového prodeje

Protože nemám ráda, když se vyhazují starší věci, které by mohly ještě posloužit k něčemu jinému nebo někomu jinému, občas nabízím něco na prodej přes internet. Jsou to třeba starší knížky, které jsou po rodičích a které už nechci číst, různé drobné předměty po rodičích třeba staré pohlednice nebo i panenky, které se mi přestanou líbit. Prostě to, že už to nechci mít doma já, neznamená že někomu jinému to ještě se nebude hodit nebo líbit. Třeba dávat staré knihy do sběru mě bolí.

 

Jsem ráda, když někomu taková knížka udělá radost nebo nějaký předmět rozšíří jeho sbírku, knížka poputuje do knihobudky, jen když o ni nikdo dlouhodobě nemá zájem. Nesnažím se na tom vydělávat, nejsem žádný podnikatel, ale zase všechno má svoje meze. Třeba některé další způsoby toho, jak předat věc, kterou nechci, tak by mě stály zase další čas a třeba i investice, aby to doputovala někam dál (benzín apod.). 

Stejně jako jsou různí prodejci, jsou různí kupující, přesněji zájemci, protože k prodeji někdy ani nedojde. Nejčastěji se nejprve ozvou a bez vysvětlení (nebo jen oznámení,  že zájem už nemají) pak už ne. Bohužel se někdy jedná i o podvodné maily nebo jiné spamy. Obvykle nemám problém s osobním předáním, někdy je to i lepší, nemusím předmět balit nebo zadávat přepravu. Nebo je to lepší kvůli křehkosti zboží. Ale po zkušenostech volím takové místo, aby mi to vyhovovalo. Když se kupující půl hodiny před srazem ozve, že bude mít půl hodiny zpoždění, tak aby mi to nekomplikovalo situaci. Nejhorší je, když na něj půl hodiny čekám a on nedá vědět ani se s ním nedá spojit. To se mi jednou stalo, bohužel v zimě a proto si nyní na to dávám pozornost. Opravdu nechápu, co z toho dotyčný má. Naopak oceňuji třeba jednu sběratelku, která si chtěla panenku osobně vyzvednout, ale v domluvený den jí onemocnělo dítko, tak jsme se pak domluvily na poslání dopravní společností, protože jinak by to bylo na dlouho.

Během poslední doby bylo a je si domlouvání osobního předání obtížné. Nemůžu si být jistá, jestli se skutečně můžu v domluvený čas na místo dostavit, ať už kvůli pobytu v nemocnici nebo režimu (spacímu či krmícímu), co máme doma. Proto nechci plánovat a rušit na poslední chvíli. Natož aby se někdo nedostavil vůbec. V inzerátech osobní předání momentálně nenabízím, dokonce někde v informacích zmiňuji, že to není možné. Proto mi vadí, že se v poslední době ozvalo několik zájemců o různé věci, kteří automaticky předpokládají, že když jsme ze stejného města, možné osobní předání prostě bude, protože oni mohou. Třeba se ani neptají, oznamují to. Ano, já jsem často taky dávala přednost osobnímu předání a zvláště pro barbie si dojela přes půlku města. Jednak kvůli ušetření peněz za dopravu a také kvůli jistotě, že si barbie opravdu kupuji. Ale třeba během letního období, kdy lidé často jezdí na dovolenou, na chaty..., je jednodušší předmět zabalit a odnést na pobočku, když vyjde chvilka, než se domlouvat. Nebo stačí to, že člověk pracuje od rána do večera, mezitím musí stačit nákupy, vyzvedávání dětí ve škole...

Samozřejmě nemusím nic v inzerátech nabízet, je to moje volba. Jen je občas potřeba uvolnit trochu místa pro nové věci, ať už to jsou panenky pro mě nebo hračky/oblečení pro děti. A popelnice je to poslední, kam chci funkční věci, které už nepotřebuji nebo se mi nelíbí (třeba nemoderní, zastaralé), umisťovat. 

Přiřazeno k Tématu měsíce - Bazar.