Můj den

Můj den. Takový můj klasický den. Ale ono ve skutečnosti jich zase tolik není, protože do toho často přijdou návštěvy doktorů, nemoci nebo jiná událost, ne vždy příjemná.

Ráno se snažíme vstávat tak, abych nejpozději kolem 8.hodiny stihli dojít do školky, tomu předchází nakrmení všech členů rodiny, někdo to zvládne sám, někomu musí být podáváno jídlo až pod frňák.

Cestou zpátky se často stavím pro nákup, jednodušší je jít do obchodu pro pár věcí a s kočárkem než s rozlítaným chlapečkem někdy jindy. Pak už je čas na to něco rychle udělat doma, třeba trochu uklidit, koupání miminka, potom připravovat oběd. Někdy je ta příprava rychlejší, někdy už je to připraveno z předchozího dne nebo z mrazáku, případně pomůže jiný starší člen rodiny. Po obědě zase cesta do školky a zpátky. Když přijdeme domů, tak odpolední spánek. Spánek trvá různě dlouho, když bylo náročné dopoledne ve školce, tak spí Kulíšek hodně dlouho. Po svačině jdeme někdy ven nebo si hrajeme doma. Potom zase příprava večeře, po večeři pohádky v televizi, koupání různých  nevykoupaných členů rodiny a pomalu uspávání. V průběhu dne v různých intervalech krmení miminka a někdy taky jeho uspávání. Někdy usne sám během venkovní procházky, někdy ne.

Momentálně mám pocit, že většinu dne řešíme krmení, ať už miminka nebo těch dospělých členů rodiny.