Mandolína kapitána Corelliho: Velmi povedený film s kýčovitým příběhem

 Z mého archivu - červen 2004

 Romantický příběh Mandolína kapitána Corelliho (ČSFD) věnovaná obětem poválečného zemětřesení na řeckém ostrově Kefallinia a vojákům, kteří zahynuli v bojích při jeho obraně (zvláště italským), je vyprávěn baladickým tónem, jediné, co tomu neodpovídá, je šťastný konec znepříjemněný tragickým zemětřesení. Díky tomu se hlavní hrdince, řecké dívce Pelagii, sice vrací milovaný italský kapitán Antonio Corelli, ale jsou bez střechy nad hlavou.

 

Režisér John Madden si vybral do svého válečného filmu s romantickou zápletkou (či romantického filmu s válečnou zápletkou) jako hlavní představitele španělskou krasavici Penelopu Cruz a Nicolase Cageho. Volba to byla jistě dobrá, protože divácké oko zpočátku zaregistruje film díky hercům, na konci však rozhodně nemusí litovat, že snímek zhlédl celý.

Cage zvládá bravurně postavu nesympatického frajírka, který si zatím jen hraje na válku, protože skutečné boje ještě nezažil. Ačkoli zpočátku máme problém uvěřit, že je skutečně Ital, svou posedlostí italskou operou a zpěvem, nás nechává alespoň tento fakt připustit. Po lepším poznávání jeho postavy, kdy mizí i jeho trapné vtípky a pokusy pobavit sebe a okolí (radovánky na pláži, taneční zábava, pokřikování na Pelagii), zjišťujeme, že tento docela sympatický mladík, na konci stylizovaný do role hrdiny, předchozí zábavné kousky činí, jelikož je trošku nešťastný.

Na fotografii vypadá možná Penelope Cruz neenergicky, ne nevýrazně, pouze jako melancholická dekorace. Ale zdání klame. Snad nejvíce fascinující na její tváři je to, že krásou překypuje ve smutném pohledu zahleděném do dálky a nebo na filmovém plátně živým úsměvem. Na fotografiích se asi usmívat neumí. Třebaže řecký tanec na venkovský zábavě v podání Penelope připomíná něco mezi flamengem a tangem, bez problémů strpíme mladou herečku jako Řekyni, španělský ani řecký temperament jí totiž rozhodně neschází. Před kamerou doslova ožívá a vesnická zástěra ji sluší stejně jako ostatní móda z válečných let. Příjemný hlas Sabiny Laurinové tak ještě vyzdvihuje půvab subtilní černovlásky, podle zpěvu z filmu Dívka tvých snů tedy další tajná ženská zbraň, o kterou Penelope nežádala, ale která jí jistě pomůže proniknout k českému diváku.  

Poetická hudba někdy v pomalém rytmu, někdy svižnější, doprovází milostné i bojové scény se správnou mírou vkusu, přesto nelze film celý označit za baladický, k poezii chybí způsob líčení prostředí, přestože nádherná krajina Středomoří je dostatečným kapitálem. Navíc od téměř hollywoodského velkofilmu s mezinárodním hvězdným obsazením se neočekává přílišná umělecká úroveň.

Třebaže obsah svádí trošku ke kýčovitosti, když se mladá žena zamiluje do nepřítele, jenž přejde na opačnou stranu, realistické vykreslení (vraždění ze strany partizánů – včetně domnělých zrádců - i německých vojáků) propojené s jemnou lyrikou a efektně dobře provedené scény převládají. Dobře lahodí divákovu oku scéna, kdy mladý voják se při vražedné střelbě vrhne na kapitána Corelliho, aby jej svým tělem kryl a tím mu zachrání život.

A jakou roli hraje mandolína kapitána Corelliho? Téměř absurdní, ale znáte snad nějakého jiného italského vojáka, který umí zacházet s mandolínou lépe než s revolverem?        

Zařazeno k Tématu měsíce - Hudba.