Líčení a paruky v době rokoka

Základem a zároveň poslední tečkou v pečování o zevnějšek, byl pudr. Používal se jednak na obličej, dekolt, paže, ruce a dokonce i paruku, nejen ženy, ale i muži a děti. Byl určen k zakrytí projevů stárnutí, vráskám, šedivým vlasům i k zamaskování malých defektů. 

 

Protože byli napudrovaní všichni, bylo velmi těžké rozpoznat věk. Ideální barvou pudru byla samozřejmě bílá, ke které tvořily kontrast tuš na řasy, tužka na obočí a rtěnka, růžové tvářičky se malovaly růží přes pudru. Obličej tak získal podobu ustrnulé masky, s výrazem skoro nadpozemským, který bychom mohli srovnat s maskou, o kterou usilovala královna Alžběta I. na přelomu 16. a 17. století. Jako ochrana před sluncem se používaly i ozdobné slunečníky.

Pudr se vyráběl z rýžové či obilné mouky, ale výrazně parfémovaný. (Dnes se pudr vyrábí z mastku a přidává se hedvábí, minerály, kolagen, ochranný filtr a vitamíny A a E.) Dále k tomuto účelu sloužil bílý olovnatý pudr (nebezpečný především pro dělníky). Přemíra používání pudru způsobovala panstvu puchýřky a vřídky, pleť povadla a získala žlutý nádech. Jen málokterá z žen si uchovala svou krásu déle než do svých 30 let (samozřejmě vyjma prostých dívek, které pudr neužívaly a získaly při ošetřování dobytka imunitu proti pravým neštovicím, které zanechávaly hluboké jizvy).

Drobné i větší jizvičky a podobné nežádoucí znamínka si dámy z vyšší společnosti zakrývaly koketními muškami. Tyto srdíčka, květinky, hvězdičky, karetní symboly, měsíčky ale i zajíčci, prasátka a broučci, byly ústřižky hedvábí, taftu nebo kůže. Nejvíce oblíbenými barvami mušek byly černá a šarlatově červená, užívaly se ale i pastelové odstíny, aby se hodily k barvě šatů. 

Paruky byly často vyšší než polovina těla ženy, v barvách jasně vítězila bílá barva (dnes bychom ji porovnávali se šedinami). Typické byly také zdobením pomocí květin, ptačích hnízd, ovocných košů, perel a drahých kamenů či dokonce modelů lodí. Zakomponování na hlavu pomocí schůdků trvalo kadeřníkům i několik hodin a není proto divu, že ženy v nich spaly, přesněji řečeno se ženy uložily na kulaté a tvrdé válce. Pod neprodyšným krunýřem paruky měly ženy skutečné vlasy, což nahrávalo vším. Proto dámy používaly ručky (zvané grattoir) ze zlata, kterými se škrábaly v paruce, které při nepoužívání visely kráskám na krku nebo šatech.