Zamyšlení nad knihami

Úvaha z doby studií 

Někdy, když se podívám na naší knihovnu, mám pocit, že její kapacita odpovídá takové průměrné školní knihovně. Jen s tím rozdílem, že tady Kunderův Žert nemáme, zatímco ve škole ho mají nejméně čtyřikrát. Přesto se tu některé knížky najdou aspoň dvakrát. 

 

Já si myslím, že knihovna hodně vypovídá o jejích majitelích. Samozřejmě je to něco jiného, když je to rodinná knihovna, která se skládá z knihoven různých lidí, dokonce různých rodin a vzniká po mnoho desetiletí. A tudíž nepatří jenom jedné generaci. V takové knihovně se občas najdou i poklady.

Poklady typu knihy staré třeba sto let, která přes svoje stáří vypadá úžasně, mnohdy lépe než oblíbená dětská knížka stará deset let. Dětské knihy také mnohé vypovídají, především o své oblíbenosti. A některé knihy byly až na tolik oblíbené, že si vyžádaly zásah dětských majitelů.

Správná knihovna má obsahovat z každého žánru kousek. Trošku cestování, samozřejmě encyklopedie, nějaký ten dívčí román, psychologickou prózu, no s tím už to bude horší, dětské knížky a také klasické romány typu Robinson Crusoe.

A jak postupovat při koupi nové knížky? Když si mám osobně kupovat novou knížku, velice váhám. Naše knihovna je natolik rozsáhlá, že se tam pomalu nový kousek nevejde. Pokud si mám koupit encyklopedii tak přestože její rozměry bývají většinou největší, s tím tolik neváhám, protože si myslím, že encyklopedii určitě užiju. Ale proč si kupovat knížku, kterou přečtu, a číst ji znova nebudu? Nebude mě zajímat, když už děj a samozřejmě závěr znám. Tak je to třeba u knihy Ztracené iluze. Četla jsem jí jednou, vím jak dopadne, číst ji znova nebudu, a proto ani v naší knihovně není.

Ale samozřejmě každý čtenář, každý poctivý čtenář, má svoje vlastní knížky. Takový Robinson Crusoe, toho možná někteří četli mnohokrát, v dětství, při nemoci a ještě později. Proto až si budete příště kupovat knížku, zkuste si ji nejdřív půjčit v knihovně, přečíst a v případě, že vás natolik zaujme, že ji budete toužit okoukávat každý den nebo alespoň každý rok se k ní vracet, pak je to správná knížka do vaší knihovny. Většinou jsou to tedy básně nebo příběhy, pohádky, pověsti, ale málokdy obyčejné romány.

Přesto klasické romány Viktora Huga, které mají svůj děj a budete vždy vědět jak to dopadne když jste jednou tu knihu přečetli, v mojí knihovně nechybí. Někde, ale ano. Mě chybí Čapek! Někdo ho má jako svoji prioritu. Myslím, že rozhodně svého oblíbeného spisovatele nebo spisovatelku, byste v knihovně měly mít, aby návštěvník, který za vámi přijde a zahlédne v knihovně například Bídníky, mohl říct: „Baví tě číst Viktor Hugo a jsi romantická duše.“