Cestovatel a etnograf Alberto Vojtěch Frič

 Významný cestovatel, etnograf, na slovo vzatý odborník na kaktusy a znalec Indiánů Albert Vojtěch Frič se narodil v Praze roku 1881 jako syn známého právníka a náměstka primátora. 


 

V jeho otci nebyla ani stopa po nějaké dobrodružnosti. Ale syn ji měl po kom zdědit, vždyť jeho strýcem byl Josef Václav Frič, slavný revolucionář z roku 1848. Frič se už od deseti let zajímal o kaktusy. K prvnímu se dostal docela zajímavým způsobem. Říká se, že jako malý chlapec chtěl s kamarády potrestat celníka, který jim bránil v pašování vajec. Tak si opatřil svůj první kaktus, o který se celník popíchal, když mu udeřil do tašky. Začal shánět kaktusy kousek po kousku. Dokonce mu i ze zahraničí posílali druhy, které nemohli sami určit. Teprve 17 letý Frič dostal v této souvislosti pozvání od velké kaktusářské firmy z Erfurtu. A domů si vezl bohatou kolekci nových sběrů z Mexika. Fričův skleník byl brzy plný. Část jeho kaktusů odkoupila botanická zahrada. To, co mu zůstalo bohužel díky nesprávné péči kamaráda, kterému sbírky dal do opatrování na nějaký čas během svých studií, během jediné zimní noci zmrzlo.

První cestu do Jižní Ameriky zaplatil Fričovi zčásti jeho otec, který zřejmě doufal, že cesta syna vyléčí z podobných nápadů. Dosáhl ale pravého opaku. Alberto Vojtěch Frič zamířil do Brazílie. Lákaly ho oblasti, kde se ztratilo mnoho zkušených cestovatelů, místa, kam se neodvažovali ani Brazilci. První cesta však příliš slavně nedopadla. Měl malárii a nohu poškrábanou jaguárem. Dobrodružství ho ale lákalo stále. Dva roky trvala druhá výprava Dona Alberta. Žil mezi Indiány kmene Pilagá, Čamakoko, Toba, Karaim, Angaité, Bororo. Žil s nimi, studoval jejich zvyky, sbíral národopisný materiál. U Angaitů udělal jeden z velkých objevů. Tito Indiáni měli své písmo. Primitivní obrázkové písmo na tykvích, ale písmo.

Albertu Vojtěchu Fričovi se pravděpodobně jako jedinému Evropanovi podařilo se zdejšími Indiány navázat kontakt, proniknout do způsobu jejich myšlení a získat autoritu. Popsal i autentický vzpomínkový příběh Indiána divokého kmene Čamakoko, který s ním roku 1908 přijel do Prahy, aby zjistili jak léčit chorobu, kterou jeho kmen trpěl. Pod humornými epizodami se v knížce skrývá jeho tragický osud. Například při jedné pouti Prahou ztloukl několik rakouských strážníků, protože si myslel, že se jedná o zlé kouzelníky. Čerwuišův příběh o setkání dvou civilizací skončil tragicky. Lék byl objeven, ale on zůstal cizincem v Praze i ve své vlasti.

Alberto Vojtěch Frič se stal snad největším znalcem americké flóry a objevitelem mnoha kaktusů. Sám na sobě vyzkoušel i jejich narkotické účinky. Později, i když se mu nechtělo, musel k odvodu na vojnu. Doufal, že se svou malárií a nohou potrhanou jaguárem vyklouzne, ale byl odveden a musel žádat o odklad. Chystal totiž další výpravu. Tentokrát už ne za vlastní peníze.

Příště se dostal již do Jižní Ameriky aby přivezl nové exponáty do sbírky  berlínského Národopisného muzea.

Jeho další cesty narušila první světová válka. Po ní se do Jižní Ameriky opět vrátil. Tentokrát jako první velvyslanec Československé republiky v Brazílii. Pro diplomatickou kariéru se však nehodil, byl zvyklý říkat věci přímo. Naposled navštívil Jižní Ameriku v roce 1932. Za několik let přišla druhá světová válka.

 On, který unikl jaguářím spárům, jedovatým hadům i otráveným šípům, zemřel v prosinci 1944 na obyčejný tetanus. I když věděl, že Indiáni léčí tetanus pomocí jedu kurare, lékaři mu nedovolili takovýto způsob léčby použít. Zemřel krátce po vydání své nejlepší knížky Indiáni Jižní Ameriky.

Komentáře

Oblíbené příspěvky