Nastupování s kočárkem

V poslední době mám pocit, že bych tuto rubriku "Jezdím pražskou MHD" mohla přejmenovat na rubriku "Jezdím pražskými chodníky nebo ulicemi". Ale nechám název, tak jak je. A dneska se budu věnovat opět MHD. 

Vzhledem k tomu, že nejezdím MHD pravidelně, ale pouze příležitostně, tak je zážitků méně a většinou se to týká cestování s kočárkem.

A s kočárkem souvisí i můj další postřeh, protože je zajímavé to, jak na kočárek nahlíží okolní cestující. Když jsem ještě neměla kočárek, tak jsem taky často ráda cestovala v autobusech v prostoru, který je určen pro kočárky a kde bylo místo. Ale jako samozřejmost jsem brala to, že tam můžu jít jen tehdy, když na nástupišti není žádný kočárek. A že v okamžiku, kdy nějaký kočárek přistoupí, tak prostor hned uvolním. Proto mi přijde zvláštní, že spousta cestujících je takový nevšímavých, hrnou se hned do autobusu na místo pro kočárek. I tehdy, když čekám na nástupišti s kočárkem na autobus a třeba na něj mávnu, aby řidiči bylo jasné, že budu nastupovat (nevím jestli se to tak musí, ale dřív to platilo, jsem ráda, když na mě řidič kývne, že rozumí). Takže v praxi to mnohdy znamená, že ačkoli se snažím nastoupit hned, jak autobus na zastávku přijede, a spousta lidí se hrne přede mnou na místo na kočárek, potom já, když k nim dojdu, tak se s různými výrazy přesunou jinam, někdy otráveně, když řeknu, že tam potřebuji, jindy si toho po pár vteřinách všimnou sami. Ale je to úplně zbytečné, akorát to prodlužuje nastoupení celého autobusu. Já samozřejmě chci kočárek zaparkovat a zabrzdit dřív, než se vozidlo rozjede.

Autobusem jezdím častěji, je menší, je tady víc lidí, takže to je víc kontaktní prostředek. Tramvajemi jezdíme jenom příležitostně, většina jich je bezbariérových a prostor pro kočárek tam je taky možná i víckrát nebo se prostě lidé průběžně přeskupují jinam, tak aby nepřekáželi kočárku. Metro se snažím obcházet, protože hodně stanic v naší části města je bariérových, takže tam je to ještě složitější kvůli tomu. Pouze jednou se mi stalo, že jsem musela použít klasickou tramvaj, ne nízkopodlažní, a to mi pomáhala ochotně nějaká slečna ještě trochu dřív než jsem řekla, že děkuji. Dost možná bych jinak počkala na další nízkopodlažní, dalších 10 nebo 15 minut. Ale pršelo, tak jsem byla docela vděčná.