Bezbariérovost v praxi

S kočárkem se snažím moc po Praze necestovat, nebo jen tam, kde to znám či na kratší vzdálenosti, ale někdy to prostě nejde jinak.

Některé stanice metra jsou bariérové jak..., použit jdou maximálně při cestě nahoru eskalátory, dolů eskalátory nejsou a výtah samozřejmě žádný. Ano, i takové stanice, které jsou ve stavu jako při jejich vybudování, stále existují. Takže místo jednoho přestupování na metro dvoje přestupování na autobus. To pak rovnou hledáte jiné alternativy. 

S autobusy je to lepší, aspoň u nás. Na zastávkách v našem nejbližším by měly být všechny spoje nízkopodlažní. Ale už jste někdy nastupovali do autobusu s kočárkem? Jestli ano, víte, že to není taková sranda. I když jsou autobusy nízké, chodník u nástupiště vždy není v ideální výšce a manipulace s kočárkem dá netrénovanému zabrat. Třeba se v tom časem zdokonalím. 

Tramvaje jsou na tom různě. V místě, kde jsem jela já, je to tak napůl. Pokud se chcete dostat jen o pár stanic dál a nepospícháte, nebude vám vadit několik spojů nechat odjet a čekat třeba 10 minut na nízkopodlažní. V jiný čas a v jiném místě může být setsakrametský rozdíl, jestli čekáte 15 nebo 30 minut.

Velmi mě však potěšilo, že jedno místo přestupu tramvaje a autobusů, kde před lety byl pouze podchod se schody a "bezbariérovým" nájezdem, doplnili o světelné přechody se skutečně bezbariérovou cestou. Je to i příjemnější cesta pro ostatní. A snad to předejde zbytečnému probíhání nebezpečné silnice.