Zážitky s Českou poštou

V naší lokalitě je pro doručování čehokoli nejhorší volbou Česká pošta. Možná je to u vás jinak, ale u nás to tak prostě je. A tam, kam to posíláme to taky (ne)funguje stejně. Českou poštu používáme pouze tehdy, když není na výběr. Bohužel u dopisů od úřadů si člověk nevybere. 

 

Jediné, v čem Českou poštu využívám celkem bez rozčilování, je posílání obyčejných dopisů, třeba pohledů. Pokud tedy dorazí. Nebo aspoň u těch, o kterých vím a co se ke mně dostanou.

Jen během jednoho týdne nás vytočila Česká pošta do běla několikrát. 

1. Posílali jsme dva balíčky, chyba byla využít Českou poštu a snaha si ušetřit cestu a poslat to najednou. Pošta balíčky popletla, poslala je na adresy opačně. Důkazy o tom bohužel nemáme, podací lístky díky zákaznické kartě nepoužíváme. Obaly příjemci zničili.

2. Chtěli jsme udělat radost nemobilním starým příbuzným a poslat jim kávu, kterou pijí a která se těžko shání. Místo toho jim přišlo něco, co nepotřebovali. Protože u nich nemají poštu, ale je jinde, jen tak se tam nemůžou dostat, navíc s těžkým balíkem, objednali jsme jim odvoz balíku (zajišťuje nějaké Depo). Ve smluvený den nikdo nepřijel a večer přišla zpráva, že nikdo nebyl doma. Příbuzní celý den čekali doma na odvoz balíku. Po nějaké době, když museli do jiného města k doktorovi, odvezli těžký balík na poštu a odeslali.

3. Pán, který obdržel kafe, poslal balíček našim příbuzným, omylem to však poslal jako balík na poštu, takže se pro to příbuzní nedostanou. Možnost, aby to pošta doručila k nim domů, neexistuje. Kupodivu se našla nějaká ochotná paní pošťačka, která se domluvila s některým doručovatelem a když měl cestu kolem, kafe příbuzným donesl. Dobří lidé ještě existují.

4. Objednali jsme si něco z Lidlu, jejich eshopu. Nebyla možnost si vybrat, jakým způsobem to doručí. Jindy to posílají přes PPL, tentokrát to poslali Českou poštou, což bychom si sami nikdy nevybrali. Byli jsme rádi, že nám dali vědět, že nám to budou doručovat v pondělí, o přibližné hodině ani zmínka. Tak jsem celý den čekala doma, nešla ani na procházku, abychom nemuseli jít čekat frontu na poštu. Kurýr (tentokrát ne obyčejný pošťák) přijel asi ve čtvrt na pět odpoledne. Jsme rádi, že to dorazilo.

5. Manžel mi nechal zařídit zákaznickou kartu České pošty, abych mohla přijímat jeho doporučené dopisy, když není doma. Už tahle myšlenka byla blbost. Věděla jsem konkrétní číslo zásilky, vyhledávala jsem si každý den, jak to pokračuje. Věděla jsem, že mi doporučený dopis mají doručovat v konkrétní den. Od dopoledne do odpoledne (celý den) jsem čekala, až pošta zazvoní. I procházku jsem odkládala. Asi ve 3 hodiny odpoledne mi už došla trpělivost a oblékla jsem sebe i Kulíška na procházku. Ve schránce jsem našla lístek o tom, že jsem prý nebyla doma. Čas odpovídající tomu, kdy jsem byla v místnosti, kde je zvonek. Zvonek samozřejmě fungoval. Prostě doručovatel se ani neobtěžoval zazvonit. Další den jsem volala na číslo uvedené na lístku a chtěla, aby mi to prostě doručili. Následující den dorazil mladíček, kterého bych sotva tipla na maturanta. Takže nakonec dobrý konec, po spoustě rozčilování.

Všechno je to o lidech.

Myslím, že na období jednoho týdne, to stačí.

Zařazeno k Tématu měsíce - Balík