Já a metro

Jako dítě na základce a na gymplu jsem jezdila metrem pouze sporadicky, návštěvy příbuzných, cesty za kulturou... Nepamatuji si, kdy jsem jela metrem poprvé, možná někdy při cestě za babičkou. 

 

Během studování vošky to bylo už častěji. Ráno jsem jela tramvají a autobusem a někdy odpoledne to vzala jinou trasou a metrem. Spíš jsem se snažila jezdit metrem mimo špičky, nemám ráda davy. Později při cestě do práce jsem začala metro využívat denně. Ale nerada. Nikdy jsem nejela metrem v jiném městě než v Praze a třeba tokyjské metro by mě asi opravdu děsilo. Ale i ty přestupy, kde je proud lidí, nevyhledávám. Ani mi není uplně příjemné, jak jsou ty stanice hluboko, některé hodně. Naopak ve stanici Vyšehrad, která je na úrovni parku a je v ní světlo, se mi docela líbí. Metro má ale rozhodně jednu velkou výhodu. Cestovat ze Zličína na Černý most je bez použití metra opravdu dlouhá štreka. Takhle je to dlouhé, ale určitě rychlejší. Taky se mi nelíbí, jak se v okolí stanic změní ráz prostředí. Někde třeba ne, ale jinde to přitahuje nepracující existence a prostě více lidí obecně. Takže metro je takové nutné zlo.