Roušky v MHD

Taky už mě nebaví, v obchodech a MHD nosit respirátory. Ale beru to jako nutné zlo. I v létě 2020, kdy se situace na chvilku uklidnila, bylo nošení roušek povinné minimálně v nemocnicích a u lékařů.

 

Proto mě rozčilují třeba v metru a autobusech lidé, kteří respirátory nemají nebo je mají sundané, třeba napůl. Samozřejmě, může se stát, že zapomenu, nedojde mi to, že ho nemám nasazený. Ale většinou to nejsou ty případy. Většinou to lidé nemají úmyslně, ze vzdoru. Nezbývá nic jiného, než se jim vyhýbat. Třeba v prostoru metra, na přestupech, kde jste rádi, když vám nikdo nešlape na paty, opravdu není ani prostor na nějaké rozestupy. Venku na vzduchu dejme tomu, ale při čekání ve frontě nebo v autobuse je nemožné být od ostatních cizích lidí dál. To, že v současné době v metru nebo autobuse někdo nenosí respirátor považuji kromě toho, že může jiné nakazit, zejména za bezohlednost. Bezohlednost, kterou dává najevo, jaký póvl jsou pro něj ostatní. Že ostatní ho vůbec nezajímají, že je mu jedno, co si ostatní myslí a jestli se ho třeba bojí. Když vzdoruje patnáctileté dítě, dá se to pochopit, ale dospělý člověk by se měl opravdu chovat tak, aby se za něj jeho doprovod ani okolí nestydělo. A moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Pokud chcete přidat komentáře, prosím slušnou formou. Děkuji