Ideál krásy v rokoku

 

Každá umělecká epocha je typická především tím, že se odlišuje od té předchozí. I když rokoko vychází a navazuje z baroka, je v mnoha ohledech jeho opakem. 

 

Barokní ideál, který si můžeme lehce připodobnit souslovím „baculatí andělíčci“, ustupuje do hlubiny dějin a na scéně září opět zdobené krásky, ale tentokrát s útlým (doslova vosím) pasem a zjevem až příliš nepřirozeným protkaným miniaturními doplňky. Tehdejší svět se točil opětovně kolem pařížské smetánky (typickou představitelkou rokoka je markýza de Pompadour, kterou se budeme také zabývat), ale i na našem území najdeme stavby v tomto slohu. Vzhůru do 18. století.

Název rokoka je odvozen od výrazu rokaj (z francouzského rocaille), což je nesymetrický hřebínkový, často prokrajovaný ornament, vzniklý z mušle, (rokajové kartuše – –mírně vypouklá plocha  různého tvaru s bohatě vytvořenými ornamenty, někdy s uvedením údajů, letopočtů…).

V době rokoka (podobně jako v předchozích etapách dějin) se každá správná šlechtična musela podřídit ideálu krásy, módním trendům a požadavkům krásy, alespoň v případě, vypravila-li se do společnosti. Ženy na obrazech z doby rokoka na nás působí příliš vyumělkovaně a není to jen zdání. Skutečně se tak oblékaly a líčily (nejen dámy), panstvo si pořizovalo bílé paruky, opravovala a zamaskovávalo všechny nedostatky, krášlilo a ženy používaly šněrovačky (jako vždy v historii, ale tentokrát ještě účinněji), honosily se krinolínami (široká sukně vyztužená obručemi – kovovými, dřevěnými nebo z velrybích kostí) vyzdobenými stuhami, krajkami, zlatým a stříbrným vyšíváním šitých z brokátu, lyonského hedvábí. Vše doplňovaly střevíčky (povětšinou zakryty sukní) z atlasu, brokátu, hedvábí, sametu, na vysokém podpatku zdobené krajkou.

Pánové v době rokoka, pokud chtěli jít s módou, museli nosit úzké kalhoty, bílé punčochy a boty zdobené pentlemi či tepanými sponami. Jejich nejčastěji saténové kabáty, které byly ze spod na okrajích vyztuženy kosticemi, aby odstávaly, měly většinou bílou, světle modrou nebo růžovou barvu. I muži nosili paruku, kterou si dokonce přepudrovávali, a přikrášlovali ji různými lokýnkami a vzadu svazovali stuhou.

Z doby rokoka pochází také výraz negližé, který označoval méně formální společenské oblečení, ve kterém dámy přijímaly hosty. Tvořila jej nařasená splývající sukně, volná šněrovačka, tenký plášť přehozený přes ramena a třírohý šátek zakrývající výstřih. 

 

Zařazeno k Tématu měsíce - Móda