Jak si nevzít princeznu

Už si ani nemůžu vzpomenout, kdy jsem naposledy sledovala štědrovečerní pohádku na Štědrý večer v premiéře. Většinou na to totiž není čas a sleduji ji až ze záznamu. 

 

Jinak tomu nebylo ani letos. Ale ono to nevadí, protože na Štědrý večer vás pořád něco ruší, chodíte si pro cukroví, chlubíte se s dárky. To, že vysílají pořady a filmy už po padesáté má tu výhodu, že když o kousek přijdete, neztratí se v ději. Při sledování poslední vánoční pohádky Jak si nevzít princeznu (web ČT) se po chvilce nepozornosti ztratíte. A také s tím, že se na pohádku nestihnu podívat hned souvisí to, že dřív si přečtu rezence, jak se pohádka nelíbila. A pak čekám hrozné věci. Nakonec mě ta letošní trošku mile překvapila oproti tomu, co jsem si o ní přečetla za hrůzy.

S něčím souhlasím, něco mi nevadilo. Největším kladem je podle mě natáčení v exteriérech, na hradech, zámcích a v krajině. Některé kostýmy byly slušivé, jiné méně, moc se mi nelíbila akční verze koženého oblečení zejména princezny. Ani ta se podle mě moc vizuálně nepovedla. Annu Fialovou považuji za moc zajímavou herečku, je to takový trošku chameleon, ale na některých záběrech v tmavých kudrnatých vlasech a tmavém oblečení nevypadá vůbec pěkně, vypadá velmi staře, nepřirozeně. Nemyslím si, že by nebyla přímo typ na princeznu, ale myslím si, že jindy (například i v První republice) se světlejšími vlasy, působí éteričtěji a lépe. Cestování v čase nakonec na mě nepůsobilo příliš omílaně, spíš nepřehledně. I tím, že je zde hodně postav, které zestárly nebo změnily vizáž. Film opravdu musíte sledovat a tudíž je určen pro dospělé, připadně velké děti. V kontextu s jinými pohádkami, na jejichž jména si po roce třeba ani nevzpomenete, tahle pohádce celkem ujde. Možná je i dobře, že na rozdíl od minulých let, kdy ČT vysílala až 3 nové pohádky v hlavním vysílacím čase (+ jednu pro neslyšící, ta je i letos nová O kouzelné rybí kostičce - web ČT) , letos byla ta na Štědrý večer jediná.