Na viděnou

 Jistě jste zažili někdy trapas, za který byste se raději zahrabali dva metry pod zem, což Vám samozřejmě umožněno nebylo. Někdy jste si situaci způsobili sami, jindy škodolibost ostatních nebo jednoduše škodolibá náhoda, tedy smůla. A přemýšleli jste někdy o tom, že se této příhodě dalo předejít? Někteří lidé, kterým se jeden trapas stal již víckrát, jenom v jiné podobě, se o to snaží.

Do takové skupiny patří i krátkozrací, tedy i já. Asi se to nestává každému, protože k tomuto speciálního trapasu je potřeba nejen krátkozrakost, ale též fantazie a touha vidět někoho známého. Ač bychom měli být totiž na dálku bez brýlí slepí (ať se ostatní kolegové neurazí), vidíme i to, co vůbec není. Někteří lidé nepoznávají na ulici známé tváře, já poznávám i neznámé. Buď jsou již poučeni nebo nikdy nepatřili mezi tzv. trpící fatamorgánou.

Typická situace: přicházíte před budovu Vašeho zaměstnání, nikde nikdo, ačkoli není nijak brzy. Blíží se osoba, která má vlasy a oblek jako Váš kolega, tak proč se příjemně neusmívat. Naštěstí Vás ta osoba nezaregistruje (asi taky krátkozraká), protože je to zcela cizí člověk, vůbec ho neznám. Ještě že jde do jiného patra.

P.s. Takže až Vás na ulici nepoznám, raději mne pozdravte vy. Snažím se lidi zdravit až z úplné blízkosti.