Postřižiny

Nejsem fanynka Hrabalových knih. Četla jsem Obsluhoval jsem anglického krále a vzhledem ke způsobu psaní, se mi kniha četla velmi špatně. Rozčilovalo mě, že jedna kapitola rovná se jedna věta. Četla jsem ale také Postřižiny a o těch se chci rozepsat více, přesněji o filmové podobě.

Knižní předloha Postřižin je útlý svazek a čte se docela dobře, u toho jsem se bavila. Sáhla jsem asi po ní i proto, že jsem viděla film, ale nejsem si jista, zda úplně celý, možná jsem znala jen vybrané scény. V každém případě pro mě je toto v knížní i filmové verzi nejpřijatelnější Hrabalovo dílo, takové o kterém mohu říct, že se mi líbí. 

Film má zvláštní atmosféru (ČSFD), je melancholický, jakoby se odehrával v mlžném oparu, stejně jako vzduch ve vodní lázni, pára při vaření piva nebo vaření po zabíjačce. Z toho filmu sála živočišnost a život. Magda Vašáryová je okouzlující a pan Hanzlík nezapomenutelný, páni Hrušínský a Čepek naprosto šarmantní. Všechno podtrhuje historická doba. To jsou všechno důvody, proč se dívat na film Postřižiny opakovaně, což je pro mě asi mezi zfilmovanými Hrabalovými díly výjimka. (Ostře sledované vlaky jsem viděla dvakrát a i když je to dobrý film, asi mi to vystačí na pár desítek let.)