Můj vztah ke slovenštině

Můj vztah ke slovenštině není úplně vyhraněný a mění se. Zejména podle toho, v jaké podobě se s ním zrovna setkávám.

 

Například nemám ráda, když na mě Slovák (nebo jiný cizinec, turista) v Praze spustí palbu dotazů v cizím jazyce a automaticky předpokládá, že mu budu rozumět, ideálně všechno. Stalo se mi to s ruštinou, angličtinou a slovenštinou, se slovenštinou to asi nebyl turista. Něco pochytím, ale nejsem talent na jazyky, takže žádná sláva. (Nejvíc mě vytočila ženská u vchodu do Pražského Hradu, která na mě hned začala mluvit anglicky, aniž by pronesla slovo v češtině. Byla to Češka, prý tam žádní Češi nejsou...) Vadí mi ta samozřejmost, se kterou hodně Slováků v Česku mluví. Ano, byli jsme jeden stát, ano, jsou naše jazyky podobné, ale to ještě neznamená, že si opravdu rozumíme. Stane se, že když si s někým píšu a je to Slovák, tak mu nerozumím každé slovo nebo to musím číst víckrát, případně si nějaký výraz dohledat. Ale je to psané, tak to nevadí. On je na tom nejspíš podobně. Některá slova jsou legrační, protože připomínají něco jiného než opravdu znamenají. Nemyslím si, že Slováci žijící v Česku musejí mluvit česky nebo se učit češtinu, je lepší když mluví slovensky než aby mluvili divně česky. Ale měli by být připraveni na to, že ne všichni jim budou rozumět (dnešní děti možná ještě míň než já), mluvit třeba pomaleji nebo nepoužívat neobvyklé výrazy. Samozřejmě Češi na Slovensku můžou působit podobně. Když by se Slovák ocitl na VŠ v Německu, tak asi taky nebude prosazovat v běžném hovoru s Němci slovenštinu.

Slovenština se mi víceméně líbí, je to takový jemný zpěvný jazyk, ale v podání některých lidí to zní jako kvílení či ječení. Právě to, že se mi jednou za čas zprotiví, je zapřičiněno tím, že se v mém okolí objeví osoba, která je uječená a mluví slovensky. Takže pak jsem díky té osobě na slovenštinu alergická. Možná by se mi to stalo i u jiných jazyků, ale běžně kolegy nebo spolužáky mluvící anglicky nebo německy nemívám (ale němčina se mi taky nelíbí).

Občas se ráda dívat na slovenské filmy nebo seriály, přestože jich není moc, vadí mi jen slovenský dabing, což nedokážu vysvětlit proč (vadí mi se koukat na americký film se slovenským dabingem). Slovenští herci v českých programech jsou příjemným zpestřením, ale u některých oblíbených herců mi vadí jejich předabování (třeba pokud je někdy namluvená Vica Kerekes, Gabriela Marcinková, Táňa Pauhofová). Líbí se mi, když Slováci vystupují v zábavných pořadech a talkshow a mluví slovensky. Rozumím jim a chápu, co říkají, přestože neznám každé slovenské slovo. 

S Objektivem to mám opačně. Přestala jsem se na něj pravidelně koukat, protože mě irituje uvádění ve slovenštině. Sice se jedná pouze o části, které namlouvá slovenská moderátorka mezi reportážemi, ale já jí nerozumím. Když bych se chtěla koukat na pořad, kde se budu učit slovensky, tak si pustím něco jiného. Na tomhle Objektivu mi vadí to, že se chci dozvědět informace o zajímavých místech ve světě, což vyžaduje určitou pozornost. Když ale moderátorka pronese nějakou větu, jednak přemýšlím, co to slovo znamenalo, jestli je krajina krajina nebo stát. Potom mi vadí i to, že některé místní názvy se mohou lišit, výraz Taliansko znám, ale jiné, co já vím. Výsledkem je to, že já pak celou dobu přemýšlím, co říkala a o čem vůbec mluvila. Takže si někdy pouštím reportáže bez úvodního slova. No, ono to vlastně ani nevadí, ten úvod je zbytečný :-)

 

Jak jste na tom vy? Máte rádi slovenštinu? Máte někoho z rodiny nebo blízkých slovensky mluvícího?

Doufám, že jsem nikoho nedotkla, zvlášť slovenských blogerů. O svém vztahu k jazykům se také můžete rozepsat.