Filmy pro pamětníky

Filmy pro pamětníky mám ráda asi proto, že to jsou takové pohádky a koukat jsem se na ně začala v dětství. Vybavuji si, že když jsem byla někdy jako malá nemocná a už jsem se cítila líp, dopoledne ve všední dny opakovali filmy pro pamětníky. Koukala jsem se na Uličnici, Dívku v modrém, Kristiána, Přednostu stanice, Holka nebo kluk, Škola základ života, Hotel Modrá Hvězda, Katakomby... Asi tam to vzniklo. Když později Aleš Cibulka vydal svoje knihy o Nataše Gollové, určitě tím také zpopularizoval filmy pro pamětníky, začalo jich vycházet víc, byl větší výběr (i když různé kvality), viděla jsem další spousty filmů. Upřímně, ne všechny filmy pro pamětníky obstojí i po létech, ale některé jsem viděla skutečně snad desetkrát.

Mrzí mě, když za "Filmy pro pamětníky" jsou vydávány filmy třeba z 80. let. Jasně, že je věcí diskuze, kdo je to pamětník, ale tento výraz podle patří filmům z doby meziválečné a válečné, dejme tomu ještě pro filmy z 50. let, kde se objevují herci jako Jaroslav Marvan nebo Werich (Anděl a Pekař&císař). Většina filmů z meziválečné a válečné doby vznikly pro pobavení, aby lidé v kině zapomněli na válku, chudobu, tvrdou práci. A fakt, že někteří mí vrstevníci považují za film pro pamětníky každý, který je starší než oni, je spíš k pousmání.

Jistě i vy jste viděli nějaký film pro pamětníky s Adinou Mandlovou, Vlastou Burianem, Oldřichem Novým, Hugo Haasem nebo Lídou Baarovou. Osobně mám ráda filmy s Adinou, Baarová mi připadá nesympatická s uječeným hlasem, ale v Dívce v modrém se mi líbila. Zajímavý je film Šťastnou cestu (ČSFD), což zrovna není komedie, ale docela vykreslená realita a sešlo se zde několik zajímavých hereček. Ale pro zpřímnění náročného dne se podívejte třeba na komedii Děvčata, nedejte se! (ČSFD)