Jsem z Prahy

Jsem z Prahy, narodila jsem se v Praze, téměř celý život zde žiju (kromě kratší doby, co jsem bydlela mimo ČR).  Nejsem na to přehnaně hrdá, nestydím se za to, prostě to tak je. 

Když jsem na škole někomu řekla, že jsem Pražák, většinou se divili. Asi jsem nezapadala do škatulky zhýralců, co každý víkend vymetají diskotéky. Moc takových lidí jsem ve svém okolí neměla, ale většinou nezáleželo na tom, odkud pocházejí. 

V jiném českém městě jsem nikdy dlouhodobě nežila, zatím jsem neměla důvod, školu i práci jsem měla tady. V budoucnu se může stát cokoliv, takže proč ne. Čím jsem starší tak tíhnu víc k přírodě a ruch velkoměsta nepotřebuji k životu. Navíc od doby mého dětství se Praha hodně změnila. V centru města jsem už měla často pocit, že to není české město pro Čechy ani pro Pražany. Uvidíme,jak to bude po obnovení cestovního ruchu.

Jako Pražák nevím, jaké to je jezdit hodinu autobusem do sousedního města za prací, ale vím, jaké je to stát hodinu v MHD díky dopravní zácpě při cestě z práce. Nevím, jaké to je, když jediné spojení domova se světem je vlastní auto, vím ale jaké to je 20 minut hledat místo na zaparkování v několika blocích okolo domova. Nevím,  jaké to je bydlet v obci, kde není obchod ani restaurace. Ale vím, jaké to je, když vám pod okny pravidelně vyřvávají opilci a hudba z projíždějících parníku. Každý způsob života má svoje pro a proti a pořádně se můžu vyjadřovat jen k tomu, co znám já.