Zpestření cesty tramvají

Cestovat s hlučnými dětmi v tramvaji/autobuse nebo rozeřvaným miminem většinou nebývá příjemný zážitek.

---

To ještě tak potkat mateřskou školku může být roztomilé. Jak se malé děti hemží, povídají nesmysly (které musí poslouchat nejen paní učitelky), mají barevné vestičky a neustále se vyptávají a ujišťují se, jestli už budou vystupovat.

Pro mě byla taky vždycky jízda mhd se školou zážitkem, hlavně metrem. Že bych ji ale absolvovala už ve školce, si nevzpomínám.

Můj poslední roztomilý zážitek se ale netýká malých dětí, nebo možná je okrajově.

Už dlouho jsem nezažila, že by si cizí lidé povídali spolu v přátelském duchu.

Způsobila to malá kočka (asi mohla mít normální velikost), která cestovala spolu se svou majitelkou. Kočička byla zavřená v přepravním boxu, což ji zřejmě děsilo a tak chvilkami mírně pištěla. Malinko to možná připomínalo pláč miminka, protože to upoutalo pozornost ostatních cestujících. Majitelka se snažila kočičku uklidňovat, mluvila na ni a s výrazem omluvy se usmívala na lidi kolem. Usmívat jsme se museli snad všichni.

Kočička upoutala i malého (asi čtyřletého) chlapečka, který nastoupil s maminkou. Ten chtěl pořád kočičku vidět.

Ale pak už skončil náš příběh, protože slečna vystoupila. A třeba se svým mazlíčkem zase vykouzlily úsměv u jiných cestujících v jiné tramvaji.