Jako kočky a myši

Publikováno na původním blogu 5.4.2016

 

Občas se najdou mezi řidiči tramvají nebo autubusů tací, kteří asi cestujícím rádi dělají naschvály (není jich určitě moc, ale rozhodně si jich všimnete).

 

---

Nejčastěji se to projevuje tak, že vůz stojí na zastávce a čeká na zelenou, má zavřené dveře, tlačítka na dveřích mačká nejeden svezeníchtivý človíček (většinou i zmrzlý od zimy), ale tramvaj/autobus zarputile neotvírá. Neotvírá ani tehdy, kdy ten bezbraný človíček jde dopředu k řidiči, který jej musí opravdu vidět (i když se snaží nevidět), ukazuje cosi žadonícího, někdy prosí. Nakonec se gesta změní spíš v cosi rozlobeného až neslušného (kdo se může divit).

Nebo tehdy, když si velký mocný řidič tramvaje usmyslí, že zastaví až v druhé polovině zastávky, ale na poslední chvíli si to rozmyslí, a všichni ti človíčkové, co předtím klopýtali do zadní části zastávky, zase utíkají dopředu. Včetně těch s berlemi, kočárky, nákupními taškami či kufry.
Možná je to jen nepozornost řidiče, který se soustředí na jiné věci (kterých je i tak dost), ale mnohdy to vypadá, že si s cestujícími (kteří se vlastně nestanou jeho cestujícími) hraje jako kočka s myší.

A právě tohle je jedna z výrazných věcí, které vytvářejí dojem o řidičích v MHD.