Já a knihy

Už jako malá jsem prý měla ráda knihy. Rodiče vyprávěli, že když mi jako malé (ještě neschopné číst) dali knížku, dokázala jsem si ji dlouho prohlížet a sedět někde v ústraní, aniž by o mně někdo věděl.

Jako děti jsme měly rády, když nám máma před spaním četla nějakou knížku. Na základce jsem četla, ale knížky spíš pro sebe a asi to nebyla velká sláva. Naše učitelka češtiny nevyžadovala žádnou povinnou četbu a tak jsem některé knížky znala spíš proto, že je sestra (která měla jinou učitelku) do školy četla. Na střední škole jsme měli povinných knížek docela dost. Mně to ale nevadilo, někdy jsem měla pocit, že to do školy čtu snad jako jediná ze třídy. Ostatní se často snažili jen sehnat někde obsah do čtenářského deníku. 

Já jsem četla hodně, nejvíc o prázdninách. Moje ideální prázdniny na chalupě vypadaly tak, že jsem se skrývala před vedrem v chalupě a četla a četla (občas jsem si udělala pauzu kvůli nějakému seriálu, jídlu nebo projížďce na kole). Během let na gymplu a VOŠce jsem určitě přečetla tolik knížek, kolik už nikdy za takové období přečíst nestihnu. Za prázdniny jsem přečetla klidně 10 knížek, někdy i víc. Samozřejmě mezi nimi byly i knížky tenčí, ale když čtení denně věnujete několik hodin, i klasické romány přelouskáte během několika dnů. Četla jsem klasická díla, Čapka, Remarqua, Huga, Wyndhama, ale i občas nějaký životopis, oddechovější román, divadelní hry (třeba hodně her od Shakespeareho nebo Cimrmanů), historické knížky. Vlastně mě neoslovily pouze čisté detektivky (občas nějaká ano, ale jen kvůli autorovi nebo míchaná s jiným žánrem) a thrillery či horory (četla jsem pouze sci-fi, například Kukačky a jiné od Johna Wyndhama). Dívčí romány jsem nějaké četla, hlavně ty, co jsem dostala nebo si je půjčila v knihovně mamka nebo ségra. 

Další roky jsem taky občas něco přečetla, ale dovolenou trávila už jinak, a chalupu už nemáme. Občas jsem se snažila číst při cestování MHD nebo po večerech.

Doma máme (měli jsme) asi okolo tisícovky knih. (Občas se to snažím redukovat přes bazarový prodej nebo knihobudku, protože ne všechny knížky chci číst nebo ještě znovu číst.) Ale bez možnosti si půjčovat knížky v knihovně by naše čtení bylo mnohem chudší. Přece jen stále si kupovat nové knížky je dost nákladné.

A jak to mám se čtením teď? Bohužel dost bídně. Čtení mám ráda, ale je to luxus, kterého se mi příliš nedostává. Když už mám na čtení čas, tak nemám většinou náladu nebo moji pozornost zaujme něco víc tvůrčího (třeba focení). A kromě klasických papírových knížek (zejména z naší knihovny, co si chci už dlouho přečíst) sahám i po těch elektronických v mobilu. Ty si pak čtu ve volných chvílích někde při čekání.

Inspirováno Tématem měsíce na září.