Bílá nemoc

Porovnání mezi divadelní hrou a filmovým zpracováním sepsané v roce 2004.

 

Po přečtení divadelní hry si nedokážu představit, že by tento mistrovský kousek, který měl svou premiéru v lednu 1937 ve Stavovském divadle, končil ještě pesimističtějším způsobem. Ačkoli bývá někdy označována za utopii, připadá mi stále aktuální, protože existují lidé, kteří si válku přejí. V poslední době, především díky národnostním konfliktům a občanským válkám, je takových lidí stále víc.

Bílá nemoc se odehrává ve světě, kde se objevila nová choroba pocházející pravděpodobně z Číny, která postihuje lidi nad 45 let. Nemoc se projevuje bílou skvrnkou a nemocní se pomalu začnou rozkládat, až umírají. Strašná choroba není zase takovým výmyslem, mohli bychom ji připodobnit k středověkým morům nebo AIDS.

Za dvorním radou přichází doktor Galén a chce zkoušet svůj nový lék na nemocničních pacientech. Prostředky dr. Galéna mají úspěch a do nemocnice chodí spousta profesorů, lékařů, novinářů i maršál, zdejší diktátorská a politická hlava státu. Slávu na novém léku však získává dvorní rada. Dr. Galén prohlásí do novin, že lék nevydá, dokud se nepřestane válčit.

Mezitím se odehrává scéna v rodině účetního z továrny na zbraně patřící baronu Krügovi, kdy otec navrhuje malomocné zavřít do odděleného prostoru. Jeho dcera říká, že se aspoň uvolní místa pro mladé.

Náš stát se zbrojí do války a výrobu zbraní zvyšuje. Dvorní rada Galéna z nemocnice vyhodí. Otec rodiny je vděčný za nemoc, díky smrti jednoho z nadřízených byl povýšen na jeho místo. Protože se matce objeví na krku bílá skvrna, jdou za Galénem. Ten je ale odmítne, povýšený účetní není totiž chudá osoba. Galén léčí jen chudé lidi, poněvadž ti nemají žádnou moc a nemohou rozhodovat o válce či míru.

I u barona Krüga se projevila nemoc bílou skvrnkou a jako žebrák se chce nechat vyléčit od Galéna. Nabízí lékaři peníze (tím se hned prozradí), ale cenu propagandy míru nepřijímá. Maršál, který je baronovým přítelem, ale mír zcela odmítá. Baron si neví rady, je sice mocný, ale válce zabránit nechce, proto se zastřelí.

Lidé ve světě chtějí válku, maršál se stává jejich vůdce a chystá se do války. Ale i on je nemocný a slíbí mír Galénovi za své uzdravení. Cestou k maršálovi je lékař zabit rozvášněným davem přejících si válku a lék na bílou nemoc rozdupán. Lidé provolávají válku. Není již návratu.

Myslím, že utopie by měla představovat ideální společnost, zatímco antiutopie vést k jejímu zániku, což spíše odpovídá divadelnímu zpracování. O filmu nemohu rozhodně tvrdit, že se jedná o antiutopii, ale utopistické mi připadá, že všichni lidé na celé planetě chtějí jen a jen mír. Nacházím jediné vysvětlení: Čapek chtěl v lidech vzbudit víru a optimismus. Přesto jeho původní verze (myslím divadelní hru) působí varovně a možná i skutečněji, když se na situaci podívám z pohledu 21. století, tedy člověka, který zná budoucnost (minulost) 40. let.

Doktor Galén představuje člověka, který chce všechno obětovat svým ideálům míru, protože jim věří. Rozhodne se bojovat trošku krutým způsobem proti válce, což znamená bojovat proti většině lidí (ti si válku buď přejí přímo, nebo je živí třeba prostřednictvím výroby zbraní). V každém případě existuje velká skupina lidí, kteří z konfliktů prosperují a které pravděpodobně nelze vymýtit ani přesvědčit k jinému postoji.

Galéna chápu jako mravního bojovníka, který se nenechá obelhat ani obměkčit. Chce totiž správnou věc a využije situace až vydíravým způsobem k jejími prosazení, což je malinko zarážející, když chápeme Galéna jako pozitivní postavu děje (kdo jiný by měl být kladnou figurou hry). Přesto může být okolím vnímán jako záporný živel (drží v rukou pomoc pro všechny, ale poskytuje jen chudým - tedy určité výběrové části společnosti, takové chování se klasicky připisuje negativním postavám). Čapkovi hrdinové zřejmě nikdy nebývají lidé, kteří by se obětovali pro všechny lidi, odpustili jim nebo dokonce převedli antihrdiny na lepší stranu. Jeho hrdinové jsou tedy lidští a proto nám bližší než mnohé jiné hlavní postavy s kladným charakterem.

Člověk, který by se jen doslechl, že natáčení filmu Bílá nemoc podle stejnojmenné hry Karla Čapka se účastnil i její autor, předpokládal by, že hlavní myšlenka a poselství zůstává nezměněné. Já si však opovažuji tvrdit, že ne. Nejsem samozřejmě schopna posoudit, do jaké míry zasahoval Čapek do režie Huga Haase, nebo nakolik je film dílem režiséra a autora. Mé dojmy z přečtení hry a ze zhlédnutí filmu jsou totiž velmi rozdílné. Kniha na mne působila téměř zcela pesimistickým dojmem (všichni chtějí válku), zatímco ve filmu zůstává naděje, i největší zastánce boje a diktátor lidu je poučen a snad ze strachu ze smrti provolává mír. Chtěli autoři filmu probudit v divácích o malinko lepší vyhlídky a nechat je doufat, že se přece jenom budoucnost od války odvrátí?

Dalším důležitým a krutým dojmem se mi jeví scény z rodiny účetního. I dnes se totiž setkáváme s nezaměstnaností, kdy mladí lidé, kteří nemají praxi, si ji nemohou ani opatřit. Starší generace potřebné zkušenosti načerpaly, ale díky svému věku většinou při pracovních pohovorech neuspějí. Děkovat za existenci smrtelné nemoci postihující právě dříve narozené občany by mne však nikdy nenapadlo! Vždyť je to nelidské takto přemýšlet! Už jen z toho důvodu, že se to lehce může obrátit proti mně (za několik let…).

Předpokládám, že autor svou hru napsal jako výstrahu pro následující a snad i jeho současnou generaci, ne jako věštbu. Bohužel i po více než půl století nás dokáže oslovit. V tom pravděpodobně tkví Čapkovo umění a úspěch, vždyť mnoho autorů je zapomenuto hned se svou smrtí. Naneštěstí téma války i nezaměstnanosti trápí lidstvo i v této době. Přála bych si, aby naši potomci četli a sledovali Bílou nemoc a obdivovali literární dílo, třeba jako fantazii a nemuseli přemýšlet nad jeho aktuálností. Jako my dnes na prahu další války.

Kniha

Film

Zařazeno k Tématu měsíce Nemoc