Tři přání pro Popelku

O Vánocích jsem se ze zvědavosti podívala na pohádku Tři přání pro Popelku (web ČSFD), norská adaptace klasické české pohádky Tři oříšky pro Popelku.

A kupodivu jsem ani nebyla nějak moc zklamaná. Prostě pohádku beru jako další verzi Popelky, nesrovnávám to s českou klasikou. Záleží na tom, co od toho očekáváte a potom můžete nebo nemusíte být zklamáni. Je zvláštní, že ve filmech jsou některé scény skutečně podobné a dialogy taky, ale u remake se to asi dá čekat. Podle mě ale tahle pohádka funguje celá samostatně a to hlavně díky kouzelné severské krajině, to vytváří velmi zvláštní a skutečně pohádkovou atmosféru. A taky je to představitelka hlavní role, jemná modrooká světlovláska, která ale dokáže působit i sebejistě. V porovnání s českou nebo s nějakými dalšími verzemi Popelky bych si asi představovala spíš ples na zámku, ne na hradě, jako je tady. Pak taky zarazí několik nepohádkových momentů, jako je hledání stylisty pro Popelčinu sestru Doru nebo to, že Popelka má přibírat místo čočky flitry. Ale celkově je to prostě pohádka, na kterou se dá podívat, i když jí asi nebudu vyhledávat opakovaně jako Popelku s Libuškou Šafránkovou. V každém případě za úplnou ztrátu času to nepovažuji a je to celkem povedená verze Popelky.